|
Nepřihlášen | úvodní stránka | o regionu | kontakt | administrace |
::. M E N U .::
Kulturní akce
.: Kino
.: Koncerty
.: Divadlo
.: Sport
Katalog firem
.: Řemeslníci
Inzerce zdarma
.: přidat inzerát
Lékaři
Stravování
Ubytování
Instituce
Kam na výlet
Region
Články
.: aktuality
.: obecní úřady
.: sport
.: z regionu
Diskusní fórum
Mapa a ulice
Fotogalerie
Webkamery
Kontakt
|
Jak ve Veselí nad Lužnicí (ne)otevřeli výstavu „Jak Veselí vzpomíná na své slavné rodáky“10. října 2006, Kultura , přečteno 5680x, komentováno 2x Stalo se 6. října v 17. 30 hodin na náměstí T. G. Masaryka ve foyer pěkného Weissova domu, oficiálně Blatského muzea Veselí nad Lužnicí, pobočce Husitského muzea v Táboře. Zahajovací proslov měla připravený 82letá Lidmila Lavičková, v tom dobrém slova smyslu kulturtrégr tohoto města, ale z vernisáže nakonec sešlo. Přišel jen redaktor místních novin, jedna paní, syn jednoho ze slavných rodáků a dva náhodní návštěvníci až z Rychnova nad Kněžnou. Výstava bude otevřena do 29. října denně mimo pondělí 8 -12 a 12.30 – 16 hodin. Jak vnímal tento počin onen náhodný návštěvník: Blatské muzeum připravilo z dokumentů o slavných rodácích dobrou výstavu. Jmenujme namátkou čtyři veselské rodáky: Václava Filípka, obrozeneckého spisovatele, novináře a herce, který s Františkem Rubešem vydával časopis Paleček; pak Františka Líbala, malíře jihočeských Blat, Emila Hlobila, hudebního skladatele (autora mj. tří oper, baletu a sedmi symfonií) a Gustava Vránka. Co jméno, to osobnost, nemluvě o tom, že v druhém sále jsou připomenuty další, spojené i jinak s Veselím nad Lužnicí. Za tu plejádu aspoň dvě obecně známá jména: muzikant Ladislav Kubeš, rodák z nedalekých Borkovic, a Ladislav Rektoris, malíř, grafik a sochař; jemu - nositeli Ceny města Veselí nad Lužnicí - byla loni věnována k jeho 75. narozeninám retrospektivní výstava právě v tomto muzeu. Připomeňme si z oněch dokumentů jednoho z veselských rodáků víc – Gustava Vránka, narozeného 29. listopadu 1906 v Mezimostí, místní části Veselí nad Lužnicí. Prvním vážným učitelem hudby mu byl jeho strýc profesor František Vránek, skladatel v Českých Budějovicích. Vzdělával se na hudební škole, studoval pak na pražské konzervatoři u Jaroslava Kociána i Vítězslava Nováka a od roku 1927 působil v České filharmonii jako houslista. V roce 1933 složil písňový cyklus Splav na slova Fráni Šrámka, jeho dechový kvintet byl 1947 poctěn Cenou České akademie věd a umění a smyčcový kvartet, Lento, Sonatina – symfonickou báseň „Na Nežárce“ – suitu in D provedla Česká filharmonie 1952.
Jeho syn Tomáš Vránek tu byl přítomen, a tak byl dobrý důvod zeptat se víc. Co tedy víme: Bratranec Gustava Vránka Čestmír Vránek byl profesorem latiny a řečtiny na Klasickém gymnáziu v Praze, spoluautorem latinsko-českého slovníku a vedoucím autorem učebnice řeckého jazyka. Jeho stejnojmenný syn je violoncellistou České filharmonie. „Obdivoval jsem otcovu úžasnou schopnost soustředění – bydleli jsme v Praze-Strašnicích ve třípokojovém bytě se dvěma lodžiemi, obývák měl Doplňme: Dcera Gustava Vránka pianistka Jitka učila na hudební škole ve Vršovicích, poměrně brzo přešla jako korepetitorka do Národního divadla v Praze a dnes působí se Státní opeře ve stejné funkci. Mladší dcera Gustava Vránka Anna hraje od začátku své kariéry na housle v Národním divadle. Vnučky Gustava Vránka z Jitčiny strany - Pavla absolvovala UMPRUM (malířství, propagaci) a letos začala studovat AVU, a Anna bude absolvovat Nerudovo gymnázium. Vnučky Gustava Vránka ze strany Anny - jedna pracuje v bankovnictví a druhá (Eva) je velmi nadějná houslistka. Po vystudování pražské konzervatoře studovala dva roky u profesora Ženatého v Drážďanech a teď studuje v Berlíně housle. A právě ona vystoupí ve veselském Weissově domě 12. listopadu na koncertě, který bude věnován 100. výročí narození Gustava Vránka (*29. 11. 1906). Nu a syn Gustava Vránka Tomáš Vránek vystudoval pražskou konzervatoř klarinet a pak AMU, působil dva roky v Divadle F. X. Šaldy Liberec, 8 let v pražském Vinohradském divadle, odtud nastoupil do Soběslavi na Střední pedagogickou školu (později zrušenou) a po pěti letech přešel v roce 1985 na katedru hudební výchovy Pedagogické fakulty v Českých Budějovicích, nyní Jihočeské univerzity, kde působí dodnes.
Co dodat? Pěkné muzeum má Veselí nad Lužnicí; kdepak zrovna najdete originály mj. Alfonse Muchy, polyfon, nemluvě o blaťáckých krojích? Jsou tu příjemné a vstřícné průvodkyně. Pokud chcete srovnání, pak tedy – na vernisáže výstav v 11tisícovém Rychnově nad Kněžnou přichází 80 až 100 návštěvníků a např. v Hlinsku, srovnatelném velikostí s Veselím na Lužnicí, taky tolik.
autor: PhDr. Josef Krám |