Jedna paní povídala III.

p. Kyselá: „Představte si to, tak ho zavřeli.“

p. Hořká: „Já to říkala –  neměl strkat nos do čeho mu nic není a ještě o tom psát.“

p. Kyselá: „Ale ne, toho, koho myslíte nezavřeli. Svatého Františka zavřeli. Zavřeli ho do betonový vohrádky na popelnice.“

p. Hořká: „Aby jim jako neutek? Vždyť je přece kamenej.“

p. Kyselá: „Kvůli tomu, aby mi nefoukalo od západu na záda, to určitě neudělali. Pepa říkal, že se ty pomníky a kříže stěhujou jako svatý na orloji. Dříve vadily jenom režimu a dneska zase elektrickýmu proudu a kdo ví, komu ještě.“

p. Hořká: „To se dneska dějou věci. A to jim ani pan farář nemůže trochu domluvit?“

p. Kyselá: „Pepa povídal, že se v hospodě hovořilo o tom, že je to buď z neznalosti historie města nebo je v tom nějakej úmysl. Vona celkově, ta historie, je prej něco jako svědomí národa a voni přece nejsou hloupí.“

p. Hořká: „Myslíte, že je v tom nějakej zlej úmysl?“

p. Kyselá: „Pepa říkal, že kdyby to byla socha nějakého „potentáta“, tak jí určitě nebudou stěhovat někam až za město.“

p. Hořká: „A nebudou voni za tím křížem stěhovat celej hřbitov? Voni ty kříže, by časem, mohli překážet třeba ufónům, kdyby tu chtěli někdy, náhodou ve Veselí přistát . . . “

dnes bez komentáře

Radoslav Virt

autor: Stanislav Kaisler